Svoji velitelku čety bychom neměnili, říkají záložníci od logistiků

Tuto sobotu zakončili týdenní výcvik vojáci zásobovací roty aktivní zálohy 141. zásobovacího praporu. Během dne už jen vyčistili a vrátili své zbraně, absolvovali výstupní procedury a vydali se zpět k domovu ke svým rodinám a svým civilním profesím. Po tomto týdnu se shodují v jednom – výcvik byl náročný, ale mají dobrý pocit z toho, že vše zvládli a posunuli své schopnosti v mnohém dál. A to i díky tomu, že jsou skvělá parta lidí.

Po půl roce se záložníci vrátili ke svému domovskému útvaru do Pardubic, aby absolvovali pravidelný výcvik. Instruktoři 14. pluku logistické podpory si pro záložníky opět připravili pestrý vševojskový výcvik, díky kterému se zdokonalili v taktice a střelbě z ručních zbraní, chemické a topografické přípravě, nechyběl ani výcvik ve vyprošťování techniky v rámci řidičské přípravy. V závěru týdne vojáci prohloubili své znalosti a dovednosti během výcviku SERE s nočním  přesunem a mnozí překonali sami sebe při vojenském lezení na lezeckém trenažéru JAKUB. Mezi nimi i jediná žena v jednotce, poručice Pavla, která po výcviku na lezeckém trenažéru vítězně prohlásila, že si opět o kousek posunula své limity.

V civilu je pedagožka, teď velí četě záložníků a získala si přirozený respekt

Poručice Pavla Šedivá z České Třebové zasvětila svoji profesní dráhu školství. Začínala jako učitelka na umělecké škole, v současné době učí děti na základní škole angličtinu, hudební výchovu i hru na flétnu, klávesy či saxofon. Je pedagožkou volného času a lektorkou Univerzity třetího věku. O prázdninách se jako vedoucí účastní dětských letních táborů. Učí děti od šesti do 18 let a dospělé napříč věkovým spektrem.

Mohlo by se zdát, že kromě času na vlastní rodinu, už poručici Pavle moc volna nezbývá. Přesto se jednoho dne rozhodla učinit krok, který dlouho zvažovala, a přihlásila se do výběru na pozici velitelky 2. zásobovací čety zásobovací roty aktivní zálohy 141. zásobovacího praporu. O jejím rozhodnutí vstoupit do Aktivní zálohy její okolí, vyjma nejbližší rodiny, nemělo tušení a mnozí to neví dodnes.

Co Vás vedlo k rozhodnutí vstoupit do Aktivní zálohy?

Asi to byla především touha zažít něco nového a poznat jiný vzorec, než je ten běžný civilní. Moje babička i děda byli oba vojáci z povolání, to mě hodně motivovalo a vždy jsem to chtěla zkusit. Nějakou dobu jsem o tom přemýšlela, měla jsem nějaké obecné povědomí o tom, že existuje Aktivní záloha, ale neznala jsem bližší podrobnosti. A pak jsem jednoho dne usedla k internetu, načetla jsem si potřebné informace a přihlásila jsem se.

Jak Vaše okolí a žáci ve škole vnímají, že jste aktivní záložačkou?

Já o soukromí moc nemluvím a dodnes to mnoho lidí z mého okolí neví. Pravdou je, že hlavně kluci z páté třídy to vnímají pozitivně a troufnu si i říct, že to berou jako vzor. Nejvíc je zajímalo, jestli umím střílet z kulometu. Ono to vlastenectví je hodně důležité. U dětí na základní škole je však povědomí o těchto vzáležitostech poměrně malé. Hodně záleží na jejich rodinném zázemí.

Jaký je rozdíl mezi výukou dvaceti dětí a velením dospělým vojákům?

Ve škole musíte stále bojovat o svůj prostor, některé děti mají dost často disciplínu sníženou. Tady v naší četě je to však úplně jiné.  Jednak to tady všichni děláme proto, že chceme a to už samo o sobě je motivací. Všichni k tomu přistupují zodpovědně a pak se s kolektivem pracuje mnohem lépe. Je to podobné jako při volnočasových aktivitách, kde to žáci dělají dobrovolně a rádi. A také jsem přesvědčená, že i v armádě se s lidmi dá jednat slušně, lidsky. Když máte dobrý kolektiv, všechno se dá zvládnout. Navíc vnímám i velkou podporu a pomoc ze strany vojáků skupiny přípravy aktivní zálohy a instruktorů 14. pluku logistické podpory.

Tato slova potvrzují i záložníci z její jednotky. Nejen, že je pro ně poručice Pavla přirozenou autoritou, ale do jednoho se shodují na tom, že by svoji velitelku čety neměnili. Všichni záložníci si společně pochvalovali i přípravu a přístup vojáků profesionálů ze 14. pluku logistické podpory. Vše detailně naplánovali a připravili tak, aby využili maximum času pro výcvik jednotlivců i celkové stmelení jednotky. Ale především jim, dle jejich slov, věnovali maximum času, trpělivě a s osobním nasazením záložníky provázeli celým výcvikem.

autor: kapitánka Helena Řebíčková