- 18.12.2020
Nepříznivý vývoj epidemiologické situace vyžaduje i nadále vyčlenění vojáků Armády ČR ve prospěch různých zařízení. Vojáci pomáhají v nemocnicích, domovech pro seniory a dalších zařízeních sociálních služeb. Zdravotnický i nezdravotnický personál v uplynulých týdnech vyslali také logistici ze 143. zásobovacího praporu.
„Naši vojáci dosud pomáhali v Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně, v nemocnici v Kadani, ale i v Hamzově léčebně v Luži – Košumberku. Aktuálně byli vojáci vysláni do Domova Na zámečku v Rokytnici a do nemocnice ve Valašském Meziříčí. S pomocí v nemocnicích či sociálních zařízeních dosud získalo osobní zkušenost již celkem 34 příslušníků našeho praporu,“ shrnuje působení vojáků z Lipníku nad Bečvou velitel 143. zásobovacího praporu, podplukovník Pavel Crhonek.
Jaké činnosti vojáci v nemocnicích a zařízeních sociální péče plní?
„Působení a pomoc vojáků zde se liší s ohledem na jejich profesní zaměření. Naši zdravotníci z praporního obvaziště zastávají mnohdy práci chybějícího personálu v nemocnicích. Podobně jsou na tom vojáci, kteří absolvovali vojenský zdravotnický kurz CLS (Combat LifeSafer). Tito jsou přiděleni ke zdravotnickému personálu a pomáhají se zajištěním pomocné a obslužné péče,“ popisuje činnost vojáků podplukovník Pavel Crhonek.
A dále upřesňuje, že se vojáci zapojují do provozu na různých odděleních, dle konkrétních potřeb nemocnice. Přičemž někteří jsou přiděleni přímo na covidová oddělení, na intenzivní péči či gerontologii. Jejich výpomoc souvisí i s prací v infekčních zónách s nutností používat speciální ochranné obleky. Vojáci, kteří posílili personál v zařízeních sociální péče, vykonávají různé pomocné práce pod odborným dohledem. Poskytují fyzickou pomoc při manipulaci s klienty, roznáší stravu či dezinfikují prostory.
„Vojáci se v těchto zařízeních snaží co nejrychleji zapracovat a být maximálně soběstačnými a plnohodnotnými členy týmu. Práce po boku profesionálního vojáka je pro přetížený a fyzicky i psychicky vyčerpaný zdravotnický personál určitě zajímavým zpestřením a psychickou vzpruhou. Pro vojáky je tento úkol také velkým přínosem, který je obohatí nejenom profesně, ale i lidsky. Většina z nasazených hodlá i nadále prohlubovat své nabyté znalosti a zkušenosti,“ dodává podplukovník Pavel Crhonek
Jak své zkušenosti z působení v nemocnici hodnotí sami vojáci?
Voják Tomáš byl nasazený v Krajské nemocnici ve Zlíně a o tom, co zažil, pokorně vypráví:
„Zkušenosti máme jen ty pozitivní. Nám to dalo obrovské rozšíření vědomostí a znalostí. A dále můj nejsilnější zážitek? Během služby jsem byl přítomen u pacienta, který měl zástavu srdce. Doktor jej díky resuscitaci nahodil. To je neskutečný zážitek. Pořád to vidím. Bohužel pán stejně za tři dny umřel. Nějaký 50 ročník. Je mi smutno, když na to tak vzpomínám. Bylo vidět, že pro ty starší lidi ve spojení s jinou nemocí, postižením, nadváhou je to konec. Ze začátku jsem tam pořád viděl mého taťku. Pak si zvykneš. Otupíš, nechceš to brát osobně.“
Na chvíli se odmlčí a pokračuje:
„Měl jsem na starosti péči o jednoho dědečka. Na ruce měl vytetováno JAWA. Nemohl vůbec mluvit, měl trubku v krku. Ale chtěl si povídat, a tak mi psal na velký papír, fakt velký srdcař. Ty jejich životní příběhy se až bojíš poslouchat…Bolí to, když pak odejdou.“
Chtěl byste něco vzkázat lékařům a sestrám v nemocnicích?
„Rád bych poděkoval za nás za všechny za velkou trpělivost a vůli doktorů a sester všechno nám co nejvíce přiblížit a vysvětlit. Jsem hlavně rád, že jsme tam zanechali dobrý dojem, ať už naší prací, přístupem, chováním, pomocí. Ale nebo i tím, že jsme aspoň trochu dokázali rozptýlit zdravotní sestry v těžkých chvílích, které zažívají. Bylo vidět, že toho mají nad hlavu, ze směny na směnu, denní, noční, online učení dětí, jejich nakažení covidem, apod.“
rtm. Mgr. Petra Nováková
Fotogalerie
